Evropská Zelená dohoda staví architekty a projektanty před úkol co nejvíce snížit emise CO₂ používané v budovách a emise CO₂ způsobené jejich provozem a zároveň umožnit architektonicky atraktivní design s optimální funkčností.
Jedním z účinných přístupů ke snižování emisí CO₂ je výstavba menších a kompaktnějších budov s cílem dosáhnout dobrého tvarového faktoru. Faktor tvaru popisuje poměr obálky budovy k užitné podlahové ploše a určuje množství ztělesněného uhlíku, které lze použít k výrobě obálky budovy.
Například v budově s nepříznivým tvarovým faktorem může být ve fasádě s konstantním obsahem uhlíku vztaženým na užitnou plochu použito pouze výrazně méně ztělesněného uhlíku, než je povoleno v budově s příznivějším tvarovým faktorem.
Pro dobrý tvarový faktor a materiálově úsporné řešení je proto důležité orientovat návrh budovy na co nejkompaktnější obálku budovy v kombinaci s co největší užitnou plochou.
Konstrukce fasády optimalizovaná z hlediska CO₂ nemusí nutně ohrozit svobodu návrhu. Je tomu tak proto, že konstrukce optimalizované z hlediska CO₂ nabízejí také velkou volnost návrhu, aniž by negativně ovlivnily celkovou vyváženost budovy.
Zejména provozní uhlík je do značné míry závislý na tvarovém faktoru. Čím lepší je poměr obálky budovy k užitné ploše, tím nižší je potřeba energie a emise CO₂ při provozu budovy.